Alena Zárybnická: Synovi poskytuji maximální servis
S ALENOU ZÁRYBNICKOU, která už třináct let uvádí v České televizi Počasí, jsme si domluvili místo setkání přímo v budově zpravodajství.
Povídání jsme začali malým ohlédnutím za dobou dávno i nedávno minulou.
* Co se za třináct let vašeho působení v Počasí změnilo?
Všechno. Nezměnil se jen základní princip v tom smyslu, že chceme naše relace vysílat živě a podávat co nejaktuálnější informace. Proto i moje poslední cesta před vysíláním nikdy nevede do maskérny, ale vždy k počítači, abych v něm obnovila data a poslala si do studia co nejčerstvější údaje a družicové i radarové obrázky. Zrychlením procesů a novou technologií výroby se dospělo k tomu, že diváci téměř v reálném čase vidí současný stav počasí. Jsme absolutně aktuální, což je důležité z hlediska úspěšnosti předpovědi. Pokud bychom prezentovali třeba čtyři hodiny staré informace, je to jako prodávat čtrnáct dní staré housky. Se zrychlením výrobních procesů nám ale zároveň samozřejmě přibylo práce.
* V jakém smyslu?
Kdysi se dělaly nějaké tři čtyři relace ráno, pak jedna v 17.55 hodin a končili jsme ve 20 hodin po Událostech. Teď vysíláme nepřetržitě, v průběhu dne máme několik živých vstupů, a pokud nemoderujeme živě, skoro každou půlhodinu běží na programu ČT24 cart (sekvence obrázků podkreslená muzikou - pozn. redakce), který připravujeme. Objem naší práce je větší, blíží se pomalu desetinásobku, a to jak v časovém rozsahu, tak v intenzitě.
* Jak se díváte na dlouhodobé předpovědi slibující určité počasí třeba i na měsíce dopředu?
Řeknu to takto: rozumně spolehlivá dlouhodobá předpověď neexistuje, to vám klidně na místě podepíšu. Předpověď na delší dobu než deset dní je složitá, její úspěšnost se pohybuje kolem 65 %. A co je to za jistotu? Skoro každý novinář si navíc zjednodušuje práci, ,,překládá" si naše informace a svým článkům dává titulky typu ,,Léto bude parné" apod. Na druhou stranu je mi však jasné, že by název ,,Nevíme, jak bude" nikoho nezajímal. Ve výsledku je ale tento prohřešek, kterého se vůči meteorologům novináři dopouštějí, vlastně nevyvratitelný. Počasí se s nimi soudit nebude... O nápravu se částečně pokouší jen Český hydrometeorologický ústav díky rozšířenému zpravodajství na svých webových stránkách, aby z toho vynechal novináře nebo jisté pseudometeorology, co pouštějí do éteru nesmyslné informace, aniž by k tomu měli patřičné vzdělání nebo alespoň validní data.
* Dovolte ještě jednu otázku podobného typu. Hodně se hovoří o sopce na Islandu, která svými erupcemi prý ovlivňuje současné počasí...
(ihned si bere slovo) A to je jen další z typických novinářských kachen! Tahle věc zatím není žádným měřením zjistitelná. My ani nevěděli, kolik v České republice toho prachu přesně bylo. Trochu mi to připomíná dobu, kdy bouchla jaderná elektrárna Černobyl. V novinách se těsně po výbuchu psalo, že u nás žádný spad radioaktivních látek není. A po týdnu jsem se dočítala, že ho tu naštěstí máme jen půlku. To je úplně stejný nesmysl. Nikdo nedokáže přesně říci, kolik prachu se v jednotlivých regionech Evropy vyskytovalo. Určitá fyzikální souvislost principu tvorby srážek na prachových částicích tu sice je, ale tento princip deštivý květen nevysvětluje. Jinde toho prachu bylo určitě víc než u nás, a počasí tam deštivé nebylo.
* Posloucháte předpovědi počasí v rádiu?
Ne, protože bych za tu hodinu a tři čtvrtě, co mi trvá cesta ze Špindlerova Mlýna, kde už třetím rokem bydlíme, nedojela do Prahy duševně zdravá. Jediným validním zdrojem rozhlasových předpovědí je Český rozhlas, kde dělají vstupy o počasí přímo meteorologové z Komořan. Moderátoři na všech ostatních stanicích se jen pokoušejí říci něco o něčem, čemu nerozumí, a je jim úplně jedno, jestli pustí do éteru třeba i tři dny starou neaktualizovanou předpověď, kterou vyhledají někde na internetu. Vnímám to jako velkou neúctu k našemu oboru jako takovému.
* Proč jste se rozhodla přesídlit do Špindlerova Mlýna?
Hlavním důvodem byl tehdy můj dvanáctiletý syn Vítek, který nechal fotbalu a začal se věnovat lyžování. A protože mám hory ráda, na tenhle nápad jsem s velkou chutí kývla. Už teď se tam cítím mnohem víc doma než ve středních Čechách nebo v Praze.
* Bude chtít dělat Vítek lyžování i na profesionální úrovni?
To zatím nevím. Momentálně se věnuje akrobatickým skokům, takže léto tráví s Lukášem Vokatým u Aleše Valenty ve Štítech, kde trénují, a zimu zase prožívá ve Špindlu a na ledovcích na sjezdovkách. Jeho budoucí vývoj vidím někde na pomezí těchto sportů. Dlouhá léta mu říkám, že skončí spíš někde u freeridu, který v sobě sjednocuje dobrého lyžaře, akrobata a navíc člověka, co umí přemýšlet o přírodě, dokáže správně ohodnotit lavinové nebezpečí apod. Samozřejmě, pokud v pubertě s lyžováním sekne, bude to jeho rozhodnutí. I s tím musím počítat. Já mu nějaký vklad dala a teď už mi nezbývá než čekat, jestli to přinese nějaké ovoce.
* Co cítí matka, když vidí svého syna dělat akrobatické kousky ve vzduchu na lyžích?
Ani se neptejte! (směje se) Když jsem se byla loni podívat na závodech, úplně náhodou jsem postřehla komunikaci Vítka s trenérem Lukášem Vokatým. Posunky se domluvili na tom, že zkusí skočit dvojné salto. Říkala jsem si, že jsem to asi nějak špatně pochopila, a nepřikládala tomu větší význam. Když pak Vítek to salto skutečně skočil, vyškrábal se z bazénu a přišel za mnou, změřila jsem svůj i jeho tep na krkavici. Měla jsem ho o dobrou polovinu rychlejší. Jemu prostě tenhle typ sportu vyhovuje, zůstává naprosto v klidu. Dívat se tedy na něj můžu, ale stojí mě to daleko víc sil, než kdybych z toho můstku skákala sama. (usmívá se)
* A jak to vůbec vypadá s vaším koníčkem - létáním?
Létání se musíte věnovat naplno, podřídit mu absolutně celý život. Jedná se totiž o sport, při němž můžete být nebezpečný nejen sám sobě, ale i okolí. Tím, jak poslední tři roky žijeme ve Špindlu, starám se především o to, aby mohl můj syn lyžovat. Snažím se mu poskytovat co nejlepší servis a zázemí. Kvůli tomu jsem některé záliby musela omezit, což mi ale vůbec nevadí. Je mu čtrnáct let, takže mě bude potřebovat maximálně ještě tři roky, než mě doopravdy "pošle do háje". V klidu a ráda si tedy počkám na okamžik, až zase přijde moje doba, kdy si obnovím pomalu propadající průkaz a podívám se na všechno kolem sebe zase pořádně z výšky.
VIZITKA ALENA ZÁRYBNICKÁ
* Narozena: 5. prosince 1969 v Praze
* Znamení: Střelec
* Stav: vdaná
* Děti: syn Vítek
Jiří Landa