Michaela Ochotská: Přítel? Raději ho tajím
S Michaelou Ochotskou (25) jsem se viděl naposledy před rokem a půl. Měla za sebou první zkušenosti s moderováním ,,nováckých" Televizních novin. A malým ohlédnutím za těmito uplynulými časy jsme začali i naše povídání.
* Co všechno se u vás za tu dobu změnilo?
Hlavně to neskutečně rychle uteklo, přijde mi, jako bych do moderátorského křesla poprvé usedla teprve včera. A co se změnilo? Vlastně skoro nic. Jen se o mě víc zajímá bulvár, který o vás nepíše vždycky zrovna hezky. Musela jsem si proto kolem sebe nafouknout velkou bublinu, určit si priority, hodnoty a některé novinové lži jsem se naučila házet za hlavu. Jinak bych se z toho totiž zbláznila. Začala jsem míň komunikovat s médii, nechodím už téměř na žádné společenské akce, protože jakákoli návštěva večírku rovnala se problém nebo nepříjemný článek v novinách, aniž bych tam cokoli vyvedla.
* Jak vzpomínáte na své začátky ve zpravodajství Novy?
(nadneseně) Hrůza! (směje se) Dodnes děkuji Reyovi Korantengovi, který měl tehdy veškerou práci ve studiu včetně mé nervozity na starosti. (stále se usmívá) On vlastně pracoval za dva, já byla začátečník - takové opravdovské moderátorské mimino. Přestože jsem absolvovala moderátorskou školu, která mě hodně naučila, tou pravou školou jsem prošla až přímo v terénu, jak s oblibou říkám online při červeném světle na kameře. Pavel Dumbrovský už to pak měl se mnou trošku lepší, "dostal" mě přece jen s jistými zkušenostmi. S Reyem jsme stále v kontaktu, čas od času spolu zajdeme i na oběd.
* Jaký okamžik pro vstup na televizní obrazovky považujete za klíčový?
Určitě casting na Pojišťovnu štěstí, náš tehdy nejsledovanější seriál, který jsem vyhrála. To byl velký mezník, protože jinak by na mě asi ani zpravodajství Novy nikdy nepřišlo. Děkuji proto panu režisérovi Jiřímu Adamcovi, že mi dal tu příležitost. Stejně tak i Martinu Vondráčkovi, od něhož přišla nabídka na Televizní noviny. Tenkrát mě ale zároveň upozornil na to, že bude záležet jen na mně, jak se chytnu a jestli se mezi moderátory udržím. Od té doby na sobě dřu, stále se školím a zdokonaluji, jen se o tom nepíše. Některé lidi totiž zajímá spíš to, s kým chodím nebo jaké mám auto.
* V námi sledovaném období jste se rozešla s Tomášem Ujfalušim. Mají na tom "zásluhu" již zmiňovaná média?
Nikdy není dobré, pokud se začne vztah probírat v médiích, z toho jsou akorát problémy. Jsem ráda za tu zkušenost a dnes už vím, jak velká chyba byla mluvit o všem. Aspoň se z toho můžu poučit. Kamkoli jsme s Tomášem přišli, někdo do nás šťoural a pozoroval nás. Novináři mi také často volali a pokládali nevkusné otázky, dokonce mi někdy i vyhrožovali, což už vůbec nechápu. Vztah je přece o dvou lidech a vše hezké i špatné má zůstat jen mezi nimi. Teď si na to dávám pozor a můžu vám říci, že je stokrát lepší, když se o vás nikdo nezajímá, nikdo vás neřeší, nikdo se neptá, co jste od přítele dostala, kam jdete na večeři nebo kde jste byli na dovolené. Prostě si se současným přítelem hezky užíváme v soukromí a je nám fajn.
2 otázky navíc pro MICHAELU OCHOTSKOU
Loni jste dokončila studia na Metropolitní univerzitě...
Vidíte, na takovou důležitou věc nesmíme zapomenout! To období bylo hrozně těžké, protože jsem současně s přípravami na státnice začínala na Nově. Naštěstí se mi ale dostudovat podařilo, za což jsem moc ráda, protože vzdělání vám nikdo nevezme. Zrovna nedávno jsem byla na naší univerzitě a domluvila se, že budu pokračovat v doktorandském studiu.
Už máte nějakou vizi o rigorózní práci?
Ještě ne, zatím je to jen ve stadiu úvah. Možná rozšířím svoji bakalářskou nebo diplomovou práci. Obě byly, myslím, zajímavé i dobře ohodnocené. Ale třeba se nakonec rozhodnu zpracovat něco úplně jiného. Bakalářskou práci jsem totiž psala na téma vstupu Turecka do Evropské unie a diplomku o Václavu Havlovi, což jsou naprosto odlišná témata. Takže uvidíme...
Jiří Landa